ZáříKamenný ponor aktuální situace 13.9.2014

268)13.9.2014 - Po několika týdnech opět v krasu a nutno podotknout, že počasí si slušně zařádilo a to především formou přívalových dešťů a výsledky se dostavily. Lokality jsou zatopeny. Protože přijíždíme skoro o hodinu dříve, jdeme udělat revizi Kamenného ponoru, který je následkem poruchy vrátku již nějaký pátek mimo provoz. Už poslechem nahoře u poklopu je jasné, že dole teče dost vody, takže to jdeme omrknout. Po sestupu šachticí nás čeká na místní poměry nestandadrní podívaná. Voda proudí od povrchu nezvykle ze dvou stran a není jí vůbec málo, viz. snímky.

Jezírko u vrátkové kozy.

A je bohatý i skap, tím chci říct, že pokud zde člověk zůstane chvíli stát, je brzy jako vodník. Vzhledem ke stavu přítoku nás samozřejmě zajímá, jak to bude vypadat po trase a hlavně jak to bude dole. Po trase  voda provedla dokonalý úklid a co hůř pobrala s sebou dolů všechno co jí stálo v cestě, včetně kamenů a to i dost velkých. To pochopitelně znamená, že veškerá kritická odtoková zúžená místa jsou uzavřena a voda se valí cestou nejmenšího odporu. Během sestupu postupně odstraňujeme překážky a vracíme relativně tok tam, kam patří. Celý sestup je ale provázen neustálým deštěm vody, která stíká po zavěšené dráze a spolehlivě nám teče za krk a na záda, ale to v dané situaci ani není důležité. Především jsem zvědav jak bude vypadat dno. A musím přiznat, " že rozhodně nejsem zklamán", hladina vody je půdorysně snad jen tři metry od komína, což odhaduju, že posledních deset délkových metrů chodby je pod vodou a je vidět, že od včerejška (to byl ten přívalový déšť) již hladina poklesla minimálně o jeden výškový metr. Možná i o víc. Při bližším zkoumání usazených organických materiálů je vidět, že ani včerejší stav nebyl tím nejvyšším. Organické materiály jsou usazeny ještě skoro o další metr a půl výš. Podle těchto poznatků je vidět, že letošní konec  léta byl srážkově hodně vysoký a spodní část lokality byla zřejmě zatopena několikrát. Ani nechci domýšlet, kolik materiálu bude dolů naplaveno, ale je jasné, že dost. Pořizujeme pár dokumentárních snímků a pak jdeme nahoru. Teprve zde zjišťuju, jak dokonale jsem za tu půlhodinu promočen. Přesunujeme se na další lokalitu - závrt U hrušky. Zde už na nás čeká Fíďa. Probíhá totální převlékání do suchého podvlékacího oděvu, overal dáváme na chvilku osychat na "sušák" - bezové křoví a čekáme kdo ještě dorazí. Dojíždí ještě Libor, Mike a se mnou Anife a Zdendou je nás nakonec šest, i když Libor  bude jen tak do obědové pauzy. Co se týká stavu lokality, i zde je vidět, že voda z povrchu udělala své. Jindy vzácně suchá sestupová cesta je mokrá a hezky klouže. Voda z povrchu natíkala až do dómu a dál až do původní sondy. A nejen že natíkala vstupem, ale je stále ještě patrný přítok jednou z korozních rýh v té podložní plotně. Jdeme tedy omrknout stav dna sondy a výsledek je opět zcela nezvyklý. Dno je dokonale pod vodou a podle situace je výška hladiny odhadována tak na čtyři a půl metru. Tak to tu ještě nebylo. Při poslední revizi stavu dna sondy někdy před měsícem, bylo dole jen cca 30cm vody přes poměrně bohatý skap. Je pravdědobné, že se voda dole vytrácí přes písčitá místa, která jsou na dně přítomna. Ovšem přítok z povrchu byl zajisté mnohem vydatnější. To je asi k vodním stavům všechno. Průvanová puklina je naštěstí kousek mimo nějaký přítok, i když nějaké malé množství vody se sem taky dostalo. Na dně je asi litrová kalužinka. Prvním dněšním pokusem je drobná sondáž dna, ale po nějakém půlhodinovém snažení je jasné, že "dobrá cesta" tudy nevede. Přemýšlíme o zabudování nějakého povalu kousek nad dnem, kdybychom se sem ještě chtěli vracet a využíváme přirozeně zaklínovaných kamenů, mezi které zastrkujeme zbývající dvě Larsenky a ručně zakládáme několika kameny ze dna. Ještě provádíme začištění střední části komínovité prostory, kde do volného profilu vyčuhuje několik kamenů. Jsou Liborem postupně shozeny na budovaný poval a je tak vytvořen základ pro případné ukládání materiálu při pokusu o průnik přes zával. Jdeme na polední pauzu na povrch, zde probíhá nezbytné doplnění energetických substancí a pak můžeme opět dolů. Tentokrát jdeme omrknout, jak je to vlastně s tím závalem na konci krátké chodbičky, odkud jsme se původně zahlubovali výraznou korozní rýhou, až k současnému stavu. Podle situace by stačilo projít možná tak dva až tři metry kupředu a dostali bychom se do horní části komínovité prostory, odkud zřejmě i ten průvan pochází. A teprve pak by se vidělo co dál. Bude třeba určitou část závalu odtěžit a zjistit, zda by se zde dala zabudovat nějaká výztuž stropu, protože procházet závalem a nechat si nestabilní šutry nad hlavou je nesmysl. Materiál je naštěstí smíšený, tedy kameny tmelené hlínou, alespoň v té spodní části, takže to celkem dobře drží. Odkopáváme několik kbelíků a kamení, celkem 37, a vylamujeme i několik  větších kamenů, přičemž některé z nich raději volně pouštíme dolů puklinou (je to bezpečnější), až se nám daří připravit dvě místa pro uložení nosníků pro vytvoření stropní výztuže a tím zde dnes veškerá činnost nutně končí, protože další šťourání do závalu by mělo asi takový charakter, jako klackem šťourat do sršního hnízda. Jdeme na povrch a je ještě poměrně brzy tak ještě dáme krátký pokec a plánování věcí příštích.

Hawk

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

269)20.9.2014 - Akce závrt U hrušky - útok na zával. Účast: Libor, Vašek, Mike, Lukáš(Lumír), Naty, Pepe, Nanynka, Honza a Hawk. Avizované lijáky a bouřky se nekonají, všechno ukazuje na to, že bude pěkný slunečný den. Takže se určitě nebudeme píct na sluníčku a opět využijeme příjemného chládku v jeskyni. Dnešní akce bude zpočátku technického charakteru, poněvadž bude nutné nějakým způsobem zajistit bezpečný průchod závalem, tedy provést výztuž pod stropem včetně nějakého zátahu a vyplnění volné prostory nad zátahem. Minule jsme si změřili potřebné prvky, během týdne proběhla příprava a dnes se uvidí, jak dobře jsme plánovali. Ovšem nejprve je nutné přemístit do podzemí tu připravenou hromádku materiálu. Po jistém organizačním šumu jsou nakonec veškeré věci postupně přesunuty až na místo určení. Připravené výztuhy jsou instalovány do vytipovaných míst - příhodných přírodních korodovaných prohlubní a je vidět, že zaměření bylo dobré. Takovou určitou nevýhodou je to, že jedna výztuha má větší sklon než ta druhá, ale doufejme, že to nebude překážkou. Další fází je instalace pažení a zakládka kameny - což je zajisté ta nejtěžší část. Kameny se tentokrát přesunují ze skládky zpět do uměle vytvářeného závalu nad pažením. Celá tato operace nám zabrala necelé dvě hodiny. A protože je skoro jedna odpoledne, jdeme něco na povrch skousnout a morálně se připravit na odpolední část akce - rozebírání závalu kupředu. Venku je téměř letní počasí, na žádné deště to moc nevypadá, jak Honza konstatoval -"Dagmar Honsová má asi rozbitou rosničku"- uvidíme. Siesta je prostě opravdová pohodička. Těsně před sestupem do díry "vypisujeme" poptávku na místo u rozebírání závalu, zájemců je hned několik - Lumír, Honza, Pepe a ostatní se stávají články živého přepravního řetězce. Chlapci se pěkně činí, takže přepravní řetězec v podstatě ani nemá čas vychladnout. Navíc jsou často slyšet (možná až na povrch) výbuchy smíchu a to jen proto, že si zpestřujeme přesuny hmot vyprávěním vtipů, prostě opět ideální pohodička. Kbelíky a kameny nikdo dnes nepočítá, protože by to snad ani nešlo. Ovšem po nějaké době začíná pomalu přísun váznout, protože se v závalu vyklubal hodně velkej kámen a mohl by příhodně nést název "kolíbka", protože je opřen po obou stranách o další kameny, na kterých se při všech pokusech o vypáčení slušně kolíbá. Postupně si to jde vyzkoušet celá útočná trojka a výsledek se nemění. Opouštíme proto naše vyhřátá místečka v řetězci a jdeme si tu kolíbku s Liborem prohlídnout. Macek je to slušnej - k té kolíbce bych dopnil, že je velikostně tak pro dvojčata. Libor zkouší co s ním, já dnes jen s hlasem poradním (to mi jde ze všeho nejlíp) odhaduji, že by to chtělo delší páku. Oprašujeme mozkové závity - a to přesně místo, kde je ze základní školy uloženo  fyzikální téma o jednoduché páce, dvojzvratné páce a rovnováze na páce a podobně .... Necháváme si podat dvoumetrovou trubku a nějaký ten kámen na podložení, takzvanou osu otáčení a situace se postupně mění. Místní laboratorní podmínky jsou sice trochu surové, ale nakonec se pokus s pákou daří a kolíbka je zrušena. Poslušně sjíždí dolů a zastavuje se nad rozšířeným otvorem do korozní pukliny a téměř dokonale ho ucpává. Sestup do spodní části nově otevřených prostor je zcela uzavřen, ale tím lépe, alespoň prozatím. Nedá se tam tudíž spadnout. Když už jsme na místě  u závalu, pokračujeme dál v odkopávání výplní a vyvalování dalších kamenů až po hranici předsunutého stropního zátahu. Vepředu je mezerami mezi kameny u nadložní ploty již vidět do volných kapes a rovněž dolů do toho šikmého komína, který byl objeven nedávno. Ovšem další pokračování kupředu je opět podmíněno zabudováním nějaké výztuže, protože zával v horní části je stále aktuální. Do mezery vepředu zastrkujeme jakousi předsunutou výztuž a po poměrně krkolomném páčení a zatloukání se nám podaří zasunout tento prvek nad přední příčnou výztuhu, protože jinak by ta předsunutá výztuž nebyla k ničemu, protože by tam visela jak mrcha. A to je pro dnešek asi všechno co zde můžeme udělat. Jen už promýšlíme jakou formu výztuže připravit na příště. Jinak Vašek dnes provedl revizi sondy na dně dómu a bylo zjištěno, že hladina vody stoupla opět, tentokrát tak o dva metry. Takže odhadovaný sloupec vody je tak 6,5 m. Balíme vercajk a lezeme na povrch, cestou k nám doráží informace, že pěkně leje. Asi nějaká blbost ... Ovšem poplašná zpráva se potvrzuje, jak to tak vypadá rosnička není polámaná a opět se nespletla, chlejsták je úplně dokonalej. Než pobalíme věci a sundáme overaly jsme obstojně zvlhlí. Následuje přesun do Ostrova k matce Němcové k naplánování další akce v suchu, u teplého čaje a pak už odjezd na svoje "základny".

Hawk

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

270)27.9.2014 Poslední zářijová akce - závrt U hrušky, zúčastnili se Hawk, Anife, Fíďa, Vojta, Zdenda, Honza Trávníček, Vašek, Libor a Igor.

Dnešní plán je opět jednoduchý - postoupit o kousek kupředu závalem. Pro případné vyztužování máme připraveno nějaké železo, ale zcela nepochybně se lépe pracuje se dřevem. Jasným důkazem je naše zápolení se zabudováním další výztuže, moříme se s tím minimálně hodinu a výsledek stejně není nijak dokonalý. Hned poté pokračujeme v prokopávání se závalem. Zával z kamenů je víceméně prolepen hlínou, ale rozhodně se nedá říct, že to všechno suprově drží pohromadě. Jsou zde místa, kde kameny skoro volně vypadávají a pak i taková, která se musí doslova odkopat. Hlinité výplně jsou mokré a dokonale lepivé.  Střídáme se v kopání s Vojtou a Fíďou a ostatní tvoří přepravní řetěz. Dnešní předpoklad je takový, že bychom se měli propracovat do horní části šikmého komína, což by znamenalo, že se další kameny a materiál budou pouštět dolů na předminule zabudované bednění z pažnic a ušetří se tak zdlouhavý přesun materiálu a hlavně prostor v hlavním dómu, který je i tak značně zarovnaný. Veškeré indície tomu napovídají, že jsme již nad komínovitou prostorou. Mezerami v nadložní části plotny je vidět ta volná prostora směřující dolů. Ovšem logicky zde budou zaklíněny kameny, kterým se při řícení nepodařilo tou volnou mezerou propadnout, tudíž určitě kameny větších rozměrů. K ověření této teorie ovšem dojde nejprve až po přestávce na oběd. Na povrchu je dnes velice příjemně - podle meteorologů začátek krátkého babího léta. Nacpeme do těla nějaké bílkoviny, sacharidy, vlákninu a tuky (prostě jídlo) a pak už zpět pod povrch. Po poměrně krátké době se opravdu otvírá volný prostor nejen do spodní části komína, ale i nahoru do závalu (zde vytváří volnou kapsu dva obrovské balvany mezi kterými je slušná mezera) a navíc se otvírá i volný prostor ve směru pukliny, jenže jen asi tak dva metry  kupředu a dál je puklina opět ucpána. Je nesnadné určit čím přesně, protože všechny kameny jsou pokryty vrstvou hlíny. Jediné místo, kde jsou kameny od hlíny očištěny je směrem nahoru mezi těmi balvany - evidentně tudy může být tato část proplachována vodou z povrchu. Volná mezera dolů do komína není nijak velká, protože přesně jak se dalo očekávat, zbytek profilu je ucpán zaklíněnými velkými šutry. Od této chvíle až do konce akce pak převládají snahy rozšířit tu mezeru do spodní části, aby se tam mohl ukládat materiál  z dalšího pokračování směrem do pukliny. Opět se zde střídáme, ty z nás, které již opustily síly nahrazují mladší a silnější, Zdenda a Honza a spolu s vytrvalcem Fíďou, nakonec otvor dolů o notný kus zvětšují. Ovšem to už je v takovém časovém horizontu, že se bude končit. Dnešní celkový postup směrem kupředu by se dal odhadnout tak na čtyři metry, ale nějaké prognózy do budoucna si netroufám odhadovat. Prozatím je situace zcela nejasná. Opět před námi není žádné hmatatelné vodítko, které by jasně naznačovalo směr kudy dál. Balíme a přesunujeme se k matce Němcové, kde dnes mají svůj velký den Kuba a Šárka z Tartarosu, pogratulovat a něco smlsnout, co dodat, snad už jen, že jim přejeme do společného života hodně štěstí a radosti a hlavně aby jim vydržel elán při budoucích jeskyňářských průzkumech...

Hawk